Že se model Audi e-tron na e-rallye nehodí? A není hysterie způsobená nešikovností dvou italských posádek a prapodivným chováním komisařů FIA lichá a zbytečná? S modelem e-tron jsme po vlastní ose vyrazili zúčastnit se proslulé E-Rallye Monte-Carlo a vše si v praxi ověřili. Po zdolání více než 1100 soutěžních kilometrů jsme museli uznat, že tohle je nejvíc, co můžete v rámci soutěže regularity zažít. A e-tron se se všemi nástrahami tratě, na rozdíl od nás, popasoval na jedničku.

V soutěžích eko rallye jezdících se dle pravidel regularity, jejichž principem je co nejpřesnější jízda dle předem stanoveného jízdního průměru mám už poměrně dost zkušeností. Pravidelně se účastníme obou českých soutěží, ať už jde o Czech New Energies Rallye Český Krumlov, anebo ECO Energy Bohemia Rally, které jsou obě konané pod hlavičkou FIA jako součást mistrovství FIA e-Rally Regularity Cup. A sem tam se nám podaří dosáhnout i na nějaký ten slušný výsledek, ať už na poli České Trophy, anebo v rámci měření sil s ostřílenými borci bodujícími do světového šampionátu. Pokud jde ale o E-Rallye Monte Carlo, jde o úplně jinou ligu.
I proto jsme chtěli pověstnou E-Rallye Monte-Carlo především absolvovat, otestovat nový model e-tron při cestě do tak vzdálené destinace, osahat si současný svět elektromobility a hlavně si celou soutěž pořádně užít. Dopředu jsme věděli, že sáhnout si na nějaký lepší výsledek bude v obrovské konkurenci velmi složité, proto jsme do místa konání přijížděli jen s těmi nejmenšími ambicemi. Situaci jsme ale nepodcenili a moderní vůz vybavili profesionálním tripmasterem potřebným k možnosti zajetí nějakého výsledku, za který bychom se nemuseli stydět. Jen ve zkratce ještě k principu soutěže – jak už jsem naťukl o pár řádků výš, v rallye pravidelnosti není cílem projet vytyčenou trasu co nejrychleji, nýbrž s co nejmenší odchylkou od stanovené průměrné rychlosti. Její přesné dodržování je kontrolováno na skrytých měřených budech. Posádky dostávají většinou trestný bod za každou desetinu sekundy, o kterou se na trati odchýlí od ideálního času. E-Rallye Monte-Carlo je ale tak náročná soutěž, že zde stačí sledovat odchylky v rámci celých vteřin. Další trestné body pak mohou posádky obdržet za nedodržení pravidel soutěže, ať už za překračování rychlostních limitů, pozdní příjezdy do časové kontroly a řadu dalších. Celkový počet obdržených trestných bodů pak určuje výsledné pořadí.
Největší nástrahou monacké rallye, která se jela jako předposlední podnik šampionátu FIA, je ale rozdílný přístup k tvorbě itineráře. Ten mají všechny posádky k dispozici už několik měsíců dopředu, ale bez jakýchkoliv určených distancí, kterých se nedočkají ani po přejímkách před startem soutěže. Na trati je tak velmi obtížné se orientovat a tím pádem dodržovat správné tempo – protože už jen rozdílný přístup ve volbě stopy oproti najeté distanci pořadatelem vás může z pozice posádky rvoucí se o podiová umístění rázem pasovat do role pouhého účastníka závodu pohybujícího se na chvostu celého startovního pole. Je dobré si uvědomit, jak zásadní roli hraje při rallye pravidelnosti absolutně přesná vzdálenost. Například rozdíl pouhých deset metrů na každém ujetém kilometru oproti naměřené vzdálenosti referenčním vozidlem pořadatele z vás dokáže v součtu všech dílčích měřících bodů udělat absolutního outsidera. A to mají vybrané měřené testy na Rallye Monet Carlo třeba 30 a víc kilometrů a jsou plné ostrých vracáků, kdy můžete jen vobou stopy v každém z nich nabrat nebo ztratit i pět metrů!

ČTĚTE TAKÉ: Elektromobilem napříč Evropou – s čím je třeba počítat?

Co naplat, zkalibrováno máme zdá se přesně a ve všem ostatním jsme si s ostatními posádkami rovni, podmínky máme všichni stejné… nebo ne? Středeční první etapa startující z Valance obsahuje dva měřené testy a přejezd necelých dvěstě kilometrů. Odpoledne u večeře netrpělivě refreshujeme stránku s on-line výsledky a světe div se, v absolutním pořadí jsme se usadili na čtvrtém místě, když jsme v prvním měřeném testu byli čtvrtí se „ziskem“ 120 trestných bodů a na druhém testu byli dokonce na děleném druhém místě. Zde nám na konto naskočilo jen 90 dalších bodů. Naši kolegové s druhým českým e-tronem jsou na sedmém místě absolutně. Na další dny se tak začínáme těšit ještě víc!
Ruku v ruce s tím přehodnocujeme naše ambice, vylepšujeme strategie, na noc se noříme do map a chystáme útok na bednu. Druhá etapa nám ale rychle zhořkne, ukáže realitu v plném světle a postaví nás zase nohama na zem. Další dva měřené testy znamenají v součtu dalších 640 bodů, celkově 850 a propad na 18. místo. A bude ještě hůř. Z našich nepřesností nejme moc chytří, na vypočítaných kontrolních bodech se značně rozcházíme a stále je víc a víc patrné, že nabíráme metry díky rozdílné volbě stopy a nemožnosti se v průběhu testu zkalibrovat. Po třetím dni se posunujeme do třetí desítky a polem se propadá i naše druhá posádka. Co si nemůžem vynachválit, jsou jízdní vlastnosti auta. Jeho dynamika, která nám pomáhá v ostrých vracácích i jisté jízdní vlastnosti, díky nimž se nemusíme bát poslat auto do zatáčky v plné rychlosti.
Čtvrtý den už dokážeme lépe odhadnout, jakou stopu asi pořadatel jezdil a zase se blížíme teď už vysněné alespoň TOP20. Naše bodové příděly jsou ale oproti skvěle jedoucím místním borcům obrovské. Jak jen to dělají? Po dojezdu soutěže vyzvídáme, jak jen to jde a záhy máme jasno. Drtivá většina těch, kteří se chtějí umístit, tu trávila mnoho dní ještě před startem soutěže a celou trasu si s pečlivým zaznamenáváním GPS souřadnic v 0,2 s intervalu projížděla. Proto mají napočítané přesné distance a jejich přístroje je umí na trase držet ve správné rychlosti. Proti tomu se nám těžko bojuje a nakonec obsazujeme při své první účasti 21. místo. To zdejší matadoři hodnotí jako velmi dobrý výsledek, my to tak ale po počátečním čtvertém místě ve středu, kdy jsme se solidně namlsali, necítíme. Druhá česká posádka zhodnocuje své loňské zkušenosti a nakonec obsazuje o něco cennější čtrnásté místo absolutně. Do cíle těžkého závodu s celkovou distancí 1118 km a délkou měřených testů v součtu 235 km dojíždí 39 z celkového počtu 41 startujících posádek. Z toho se závodu účastnilo 37 elektromobilů a 4 vozy s vodíkovým pohonem. Hybridy ani další jiné alternativní pohony do soutěže nesmějí.
Je trochu škoda, že se tak perfektně nachystaného seriálu účastní posádky, jejichž přístup a neznalost vlastní techniky vrhají špatné světlo na soutěž jako takovou a na samotný produkt. Mluvím o italských posádkách vozidel e-tron, jejichž protesty a problémy s dojezdem pošpinily jméno samotného vozu i obou českých soutěžích. Na vlastní kůži jsme si teď ještě v mnohem náročnějších podmínkách ověřili, že e-tron je pro takovou soutěž ideální vůz, který nemá ani při dlouhých přejezdech problém požadovanou distanci absolvovat. V průběhu soutěže jsme se totiž ani jedinkrát do stavu nouze nedostali, ba co víc, ani jsme se mu – na rozdíl od jiných posádek s jinými vozy – nepřiblížili. Z tohoto pohledu byla nejnáročnější třetí etapa, v rámci které jsme museli absolvovat tři měřené testy a především přejezd z Valance do Monaka. V součtu téměř 500 km, se kterými si musely posádky poradit dle svých možností. Nabíjecích stanic pocestě je na oko samozřejmě dostatek, ale ne ve chvíli, kdy se na podobnou trať vrhne prakticky v jeden okamžik 40 vozidel. Strategie se tedy různily dle pořadí na startu. My jsme s číslem 19 zvolili strategii neriskovat příjezd na obsazené fastchargery, strávili hodinku na jedné z pomalejších dobíjecích stanic a později využili v dvacetiminutovém oknu při průjezdu Azurovým pobřežím síť rychlodobíjecích stanic Ionity poblíž Nice. Za půlhoďky jsme měli plno a rezervu i na další závěrečný den.
Ten byl vrcholem celého soutěžení, kdy jsme v rámci přejezdu nevynechali zastávka ve skanzenu nejstarší automobilové soutěže světa. Legendární "la Remise" nás pohostila kávou a výborným věhlasným jablečným koláčem, který si zde při svých průjezdech vychutnával před objektivy fotografů i Sébastien Loeb. Největším zážitkem ale byly poslední dvě horské etapy, do kterých se startovalo už za tmy pozdě v noci. Jako první přišel na řadu dlouhý třicetikilometrový test s průjezdem věhlasného průsmyku Col de Turini (1607 m. n. m.). Vložka známá i ze série WRC nese přídomek Noc dlouhých ohňů a že jde mezi fanoušky rallye a rychlých aut o známé prostředí dokazovaly i čmáranice a stopy od pneumatik po dobržďování před každou zatáčkou. Po výjezdu na Col de Turini následoval neméně náročný přejezd Lucéramu a pak už jen pozdní dojezd do Monaka, kde celá soutěž hluboko po půlnoci končila.
E-Rallye Monte-Carlo je zážitek. Jde o nejnáročnější soutěž v kalendáři FIA v rámci poháru e-Rally Regularity a uspět zde lze jen s vydobytými zkušenostmi z tratě a s příslušnou technikou v podobě měřících a sledovacích zařízení. Nu což, příští rok už budeme zase o něco chytřejší…

TEXT: Michal Žďárský
FOTO: ACM / Jo LILLINI, autor, Pavel Kacerovský

FOTOGALERIE


SOUVISEJÍCÍ:
- Elektromobilem napříč Evropou – s čím je třeba počítat?
- Úsporná Kia e-Niro uspěla ve slovinské eco rallye
- RYCHLÝ TEST: S novým leonem v závodním tempu za méně než jednu korunu na kilometr!