Téměř v každém desetiletí naší historie najdeme nějaký ten pokus o sestrojení elektromobilu. Nikdy se však nekonala sériová výroba. Tak se nakonec stalo i po jednom nadějném pokusu z konce šedesátých let.

V roce 1968, tedy před 50 lety, přistál na stole vedení brněnského Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých státní úkol "Elektrické pohony nezávislé silniční trakce". V jeho rámci měl vzniknout městský osobní automobil s pohonem na elektřinu. O rok později, tedy velmi rychle, byl dokončen první funkční vzorek takového vozidla. Dostal jméno EMA 1.

Elektrický městský automobil (odtud zkratka EMA), byl miniautomobil. Na délku měřil 224 centimetrů, což je pro srovnání ještě o čtvrt metru méně, než kolik činila délka první generace vozu Smart. Přitom dovnitř se vešli na přední sedačky dva dospělí a za ně ještě dvě děti. Na výšku vůz měřil 140 centimetrů, šířku charakterizoval údaj 160 centimetrů. Zhruba třetinový podíl z celkové hmotnosti 900 kilogramů měly olověné akumulátory od tuzemského dodavatele. Šlo o klasické startovací baterie. Do kabiny se nastupovalo dvěma bočními dveřmi přes poměrně vysoké prahy. Vzadu pak byly ještě jedny dveře, které se vyklápěly vzhůru. Celý vůz měl samonosnou ocelovou karosérii.

Auto měla všechna kola nezávisle zavěšená na klikových nápravách. Odpružení zajišťovaly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče.

Při konstrukci se uplatnila řada zajímavých nápadů. Například obě zadní sedadla a sedačku spolujezdce bylo možné vyjmout a použít tak vůz jako jakousi minidodávku. Pohon zajišťovaly dva stejnosměrné motory. Každý z nich měl výkon 2 kW a přes dvojnásobný stálý převod poháněl jedno zadní kolo. Při brždění se dala využít rekuperace energie za pomoci tyristorové regulace. 

Na jedno nabití byl automobil schopen zvládnout ujet přibližně padesát kilometrů. Maximální rychlost činila 50 km/hod. Zrychlení z nuly na stovku tedy logicky k dispozici není, ale dobové údaje hovoří o tom, že na čtyřicetikilometrovou rychlost se vozidlo dostalo v časovém úseku 11 sekund, což na tehdejší dobu nebylo vůbec málo.

EMA 1 se se pak úspěšně prezentovala na různých výstavách, ale povolení k výrobě nikdy nedostala. V rámci RVHP se tehdy rozhodlo, že vývojem a výrobou elektromobilů bude pověřeno Bulharsko. Brněnští vědci pak neprosadili ani druhý projekt, který se samozřejmě jmenoval EMA 2. Šlo v podstatě o dodávku Barkas přestavěnou na elektrický rozvážkový automobil. V roce 1974 byly všechny tyto aktivity definitivně ukončeny.