BMW i3 je nepochybně zajímavé auto. Jenže z hlediska dojezdu na tom dosud nebylo nejlépe. To platilo o všech jeho dosavadních, pravidelně vylepšovaných verzích. Teprve teď se ale stává ve své cenové kategorii skutečně konkurenceschopné. Ověřili jsme hned při první stokilometrové jízdě.

Do útrob i3 se teď konstruktérům podařilo vtěsnat baterii s kapacitou 42,2 kWh. To již podle homologačních údajů (cyklus NEDC) znamená dojezd 359 kilometrů a podle nepovinného údaje značky o reálném dojezdu 260 kilometrů. Kombinovaná spotřeba na sto kilometrů jízdy má činit v průměru 13,1 kWh.

V době, kdy jsme auto přebírali v krytých garážích, bylo připojené k wallboxu, ovšem nebylo ještě zcela dobité. Na palubním počítači svítily tři ze čtyř čárek signalizující stav nabití baterie a v menu se dalo nalézt upřesnění. K dispozici bylo 78 procent z maximálního množství využitelné energie. To by podle počítače mělo stačit na ujetí 179 kilometrů.

Z pražských Butovic jsme se vydali do Hořovic v okrese Beroun. Zvolili jsme si to zejména proto, že vzdálenost činila přesně 50 kilometrů a chtěli jsme ověřit spotřebu na přesně stokilometrové trase. Hořovice však můžou být i docela dobrým cílem na rodinný výlet, i když v jiném, než lednovém čase. Je tu pěkný zámek a letní koupaliště s toboganem.

Cestu tam jsme se rozhodli absolvovat mimo dálnici. Na Zličíně jsme najeli na starou "plzeňskou silnici. Po deseti kilometrech ukazoval palubní počítač průměrnou spotřebu 18 kWh. Ta se ovšem postupně stále snižovala. V Loděnicích, které jsou vzdálené od startu jízdy 20 kilometrů, už to bylo jen 12,6 kWh. V baterii bylo stále ještě 70 procent energie postačující na ujetí 166 kilometrů. 

O deset kilometrů dále, v Králově Dvoře, byla spotřeba prakticky shodná (12,7 kWh) a dojezd se prodloužil dokonce na 174 kilometrů. Následně silnice začala zvolna stoupat, následkem čehož už to bylo po ujetých čtyřiceti kilometrech ve Zdicích 13,9 a v cílových Hořovicích 14,7 kWh/100 km. Baterie byla stále ještě nabitá na 59 procent a slibovala dojezd 147 kilometrů.

Vynulovali jsme hodnoty na palubním počítači a zpět jsme se rozhodli jet po dálnici. Najeli jsme na ni po pěti kilometrech u Žebráku. Po dvaceti kilometrech, kdy jsme tempo jízdy ustálili na rychlosti 125 kilometrů v hodině (podle tachometru), ukázal palubní počítač spotřebu 18,4 kWh, dojezd 124 kilometrů a zbývající kapacitu baterie 49 procent. 

Jenže, pak přišly kopce. Jednak ten z Berouna směrem na Loděnici a pak následující z Loděnic do Rudné. Zejména ten druhý vysával baterii velmi rychlým tempem. Na jeho počátku bylo v baterii ještě 44,5% na dojezd 107 kilometrů, na jeho vrcholu po čtyřech kilometrech pak už jen 40,5 procenta a dojezd klesl na 94 kilometrů.

Po čtyřiceti kilometrech, kdy jsme dálnici opouštěli, činila průměrná spotřeba za tento úsek trasy 20,8 kWh. Byli jsme si však jisti, že do cíle, který navíc ležel pod kopcem, v pohodě dojedeme. V Jinonicích, po absolvovaných zpátečních padesáti kilometrech, jsme zaznamenali zbývající kapacitu 35 procent a celkovou průměrnou spotřebu 18,5 kWh.

Během stovky kilometrů tak z baterie ubylo 43 procent a dojezd se snížil z původních 179 na 81.

Údajům výrobce o "reálném" dojezdu se tedy dá skutečně věřit. Dojezd by se navíc celkem snadno dal zvýšit tím, že bychom buďto po dálnici vůbec nejeli, případně tempo zvolnili na zhruba 110-120 kilometrů v hodině. V teplejším podnebí (v době našeho testu bylo venku kolem 2 stupňů Celsia) to pak bude ještě snazší.

Radek Pecák