Cesta do šumavského podhůří, kam jsme na právě rekonstruovaný zámeček poblíž Velhartic odváželi historický nábytek, se nám jevila jako vhodná příležitost pro ověření dojezdu velké elektrické dodávky e-Crafter.

E-crafter je novinkou na tuzemském trhu s elektromobily. "Čistý" elektromobil využívá techniku z e-golfu. Má tudíž baterii s kapacitou 35,8 kWh a motor s výkonem 134 koňských sil. Homologovaný dojezd činí 173 kilometrů. To je ovšem údaj, který počítá s průměrnou spotřebou 21,5 kWh na sto kilometrů.

Je hodně optimistický, jak jsme si ověřili již při předchozích jízdách na území Prahy. Obvykle jsme navíc jezdili v typicky zimních podmínkách, tedy za teplot pohybujících se kolem nuly. Obvykle jsme na palubním počítači zaznamenali spotřebu kolem 30 kWh na sto kilometrů, při delších jízdách jsme se dostali zhruba na 27 kWh/100 km. 

Na cestu na Šumavy jsme vyráželi s již naloženým Crafterem (dvoučlennou posádkou) a nákladem s hmotností přibližně 250 kilogramů) a plně nabitou baterií. 

Dojezd v tom okamžiku podle palubního počítače činil 124 kilometrů. Původně jsme měli naplánovanou první dobíjecí zastávku v Žebráku na Berounsku, druhou pak v Plzni.

Po dojezdu do Žebráku, kam jsme dorazili po "staré" plzeňské silnici, jsme měli ujeto 63 kilometrů a zbývající dojezd byl 58 kilometrů. Do Plzně k další dobíječce, která byla vzdálená přibližně 50 kilometrů, bychom tedy nejspíše dojeli, ale bylo by to o pověstný chlup.

Raději jsme tedy obětovali 42 minut, abychom dobili na 99 procent. Mimochodem, nabíječky ČEZ mají pro vůz velikosti e-Crafter krátký připojovací kabel, museli jsme tedy zaparkovat podélně. Tím jsme částečně zablokovali parkovací místa pro další elektromobily, které by se také chtěly připojit. Naštěstí jsou v Žebráku dva stojany.

I tak se zde (i při současné minimální rozšířenosti elektromobilů v ČR) můžou celkem snadno tvořit fronty zájemců o nabíjení. Když jsme v sobotu dopoledne přijeli, byly oba stojany ještě volné. Když jsme se sem ale z nedaleké čerpací stanice, kde jsme se zastavili na kávu, vrátili, byl již obsazený i druhý stojan a třetí vozidlo právě přijíždělo.

Do Plzně jsme nakonec nezamířili, protože jsme zjistili, že v Přešticích, tedy na trase Plzeň-Klatovy, je čerstvě otevřená nová rychlodobíjecí stanice ČEZ. Operativně jsme tedy zamířili k ní. 

Po dalších 60 kilometrech u ní parkujeme a začínáme dobíjet. Opět nám v bateriích zbývala energie na 58 kilometrů a tudíž zhruba třičtrvrtěhodinová dobíjecí zastávka.

Poslední úsek na zámeček již měřil již jen něco málo přes čtyřicet kilometrů. Protože se ovšem stoupalo až do nadmořské výšky přes 600 metrů, spotřeba vzrostla. V cíli zbýval dojezd pouze 64 kilometrů.

Celkově jsme při této cestě ujeli 162 kilometrů a spotřeba činila v průměru 29,2 kWh/100 km.

Přes noc jsme na zámku dobili z klasické zásuvky a ráno vyrazili zpět. Výhodou bylo, že jsme jeli s prázdným autem a první úsek vedl navíc převážně z kopce.

I díky tomu jsme mohli vynechat dobíjení v Přešticích a s poměrně slušnou čtyřicetikilometrovou rezervou dojeli přesně po sto kilometrové jízdě až do Žebráku. Spotřeba na této zpáteční trase byla pouze 22,6 kWh/100 kilometrů, což už se velmi blíží té normované. Pro doplnění je ještě třeba uvést, že jsme zásadně nepřekračovali rychlost 80 kilometrů v hodině a většinou se mimo obcemi pohybovali rychlostmi od 60 do 70 km/hod.

O něco jsme ji pak zvedli jízdou po dálnici (omezovač dovoluje maximálně rychlost 95 kilometrů v hodině), kam jsme najeli u Rudné a pokračovali pak ještě po Pražském okruhu. Jen na tomto konkrétním úseku jsme měli spotřebu 26,2 kwh/100 km.

Radek Pecák