Slečna, která mně při testovacích jízdách s auty kandidujícími na titul Auto roku v České republice předávala klíčky od Jaguar I-Pace, mě varovala: "Dojezd je dostatečný, nemusíte se bát."

Její větu jsem pochopil až v okamžiku, kdy jsem otevřel dveře a uviděl na displeji svítící dvě čísla: Dojezd 95 kilometrů a stav nabití baterie 87 procent. Tohle, že má být elektromobil schopný bezpečného dojezdu přes tři sta kilometrů?

Venku přitom nepanovaly žádné mrazy. Teploměr ukazoval relativně příjemných 14 stupňů Celsia. Nakonec se ale poměrně velmi brzy ukázalo, že palubní počítač je zbytečně pesimistický. Když jsem ujel pár kilometrů skrze ucpané pražskou příměstskou část Uhříněves, dojezd klesl pouze o kilometr a kapacita baterie o pouhopouhé jedno procento.

Nakonec jsem po ujetí 23 kilometrů dlouhého testovacího okruhu z displeje odečetl následující hodnoty: Zbývající dojezd 86 kilometrů a zásoba energie v baterii na 82 procentech. Pokud bychom tedy jeli podobným tempem (a na okreskách za Uhřívěvsí jsem už jel poměrně sportovním stylem), tak by měl na základě jednoduchého výpočtu dojezd činit určitě kolem 400 kilometrů.

V městském režimu jsem také sledoval ukazatel spotřeby. Ten se držel velmi blízko hodnoty udávané výrobcem - tedy 21,2 kWh na sto kilometrů.

Jízdní vlastnosti jsou vynikající. Jaguar si dokázal velmi dobře poradit i s tradiční nectností elektromobilů, která je daná jejich těžkým spodkem vinou v podlaze umístěné baterie. Obvykle mají elektromobily problém se schopností srovnat se do správné pozice v takzvaných esíčkách po projetí první zatáčky, když za ní hned následuje druhá vedoucí opačným směrem. Inženýři Jaguaru se s tím vypořádali se ctí. Alespoň mi to tak připadalo po projetí dvou takovýchto úseků.

Na nerovnostech auto neodskakuje a od podvozku nejsou ani slyšet žádné nežádoucí zvuky. O akceleračních schopnostech je samozřejmě zbytečné se rozepisovat. Hodnoty výkonu 294 kW a skoro 700 Nm točivého momentu znamená, že s předjížděním pomalejších vozidel fakt nemáte problém.

Velmi se mi líbila řidičská pozice ve sportovně tvarovaných předních sedačkách a uměl bych si představit i cestování na zadní lavici. Tam člověk, který měří 186 centimetrů, stejně jako před ním sedící řidič, nalezne před svými koleny ještě deset centimetrů volného místa a nad hlavou pět.

Solidně prostorný se mi jevil i kufr. Také na rozmístění a funkci základních ovládacích prvků jsem si poměrně rychle zvykl. Další poznatky přineseme po absolvování klasického týdenního testu vozu.

Radek Pecák