Není příjemnější období na testování elektromobilu, než je jaro. V období, kdy není nutno příliš topit, ani klimatizovat, se totiž dá nejvíce spolehnout na slibované hodnoty dojezdu. Test Hyundai Ioniq to povrdil beze zbytku.

Hyundai uvádí v oficiálních technických datech k vozu, že dojezd vozu je 280 kilometrů. Jenže to jsou laboratorní hodnoty. Nám tedy při celkem čtyřech dobíjeních " do plna" ukázal palubní počítač vždy před startem jízdy hodnoty mezi 210 a 220 kilometry. To však bylo bylo jediné zklamání, které jsme během týdenního soužití s tímto vozem zažili.  Hlavním pozitivním zjištěním bylo to, že udávané číslo o zbývajícím dojezdu je skutečně reálné. A to jsme se vůz snažili využívat na různých stejným způsobem, jakým bychom na identických trasách jezdili s běžným vozem se spalovacím motorem. Jedinou výjimkou byla dálnice. Tam jsme místo povolené rychlosti 130 kilometrů uháněli obvykle 110 - 115 kilometrů v hodině.

Vůz jsme na testování přebírali u pražského dealera, tudíž první desítky kilometrů jsme absolvovali po komunikacích v hlavním městě. Během 38 kilometrů, kdy jsme se nejvíce rozjeli na osmdesátku na Jižní spojce, se dojezd z původních 210 kilometrů snížil na 18 - tedy jen o 30. Palubní počítač ukázal rychlostní průměr 22 kilometrů v hodině (podle našich dlouhodobých zkušeností jde o obvyklou hodnotu ve všednodenním pražském provozu) a spotřeba elektřiny na sto kilometrů činila 11,1 kWh.  To lze jen zatleskat. Je to totiž ještě lepší údaj, než udává sama značka (11,5). Nebyl to ještě ale náš rekord. Například trasa z areálu Fakulty tělesné výchovy a sportu v pražských Dejvicích do Průhonic a následně do garáže v Hostivaři znamenala průměrnou spotřebu jen 9,4 kWh.

Nabíjení z domácí zásuvky, do které jsme pak vůz připojili, není samozřejmě nejrychlejší. V reálu jsme například z 87 procent do sta nabíjeli dvě a čtvrt hodiny a z 32 na 100 jedenáct hodiny. Pomocí rychlodobíjení (50 kW) lze prakticky prázdnou baterii dobít na 80 procent spolehlivě během půl hodiny a za další čtvrt hodinu se kapacita navýšila na 94 procent.

Ioniq2S vozem jsme absolvovali i dvě delší trasy. První vedla do Mladé Boleslavi a zpět, druhá pak do podhůří Šumavy na zámeček Nemilkov. Na první z nich jsme startovali z pražských Jinonic. V tu chvíli ukazoval počítač dojezd 204 kilometrů. Po osmdesáti kilometrech se na displeji objevil údaj o zbývající možné vzdálenosti 118 kilometrů. Průměrná spotřeba na celé trase byla 12,8 kWh, ovšem na dálnici, kde jsme se pohybovali zmíněným tempem kolem 110 kilometrů v hodině, se zvýšila na 14. Velmi podobně jsme na tom byli při zpáteční cestě na trase Mladá Boleslav - Dejvice. To počítač ukázal průměrný úbytek energie 12,6 kWh na 100 kilometrů.

Prubířským kamenem dojezdu vozu byl výlet z Prahy na Klatovsko. Z garáže v Hostivaři jsme vyráželi s plně nabitou baterií. Do cíle to bylo přes 155 kilometrů. Ovšem nejprve bylo nutno se dostat z východního okraje české metropole na západ na dálnici D5, poté absolvovat 80 kilometrů po dálnici a následně se popasovat se sice mírným, ale vytrvalým stoupáním k šumavským hvozdům. Auto ale opět příjemně překvapilo. Přestože průměrná rychlost vzhledem k totálním zácpám v pátečním provozu před dlouhým květnovým víkendem činila nakonec jen 56 kilometrů v hodině, a na trase jsme byli bez čtyř minut tři hodiny, v cíli zbývalo v baterii ještě 32 procent energie, což by mělo stačit ještě na dalších 66 kilometrů. Průměrná spotřeba se zobrazila se stále skvělým číslem 12,7 kWh. 

Po zmíněném jedenáctihodinovém dobíjení jsme se druhý den vydali na zpáteční cestu. To už byl provoz velmi mírný a my si byli jisti, že na ruzyňské letiště dojedeme. Občas jsme tedy jeli i poněkud vyšším tempem. Tentokrát jsme tedy při ujeté vzdálenosti 147,5 kilometru zaznamenali spotřebu 14,2 kWh.  Na parkovišti pak zbývalo do plného vyčerpání baterie ještě 51 kilometrů.

Radek Pecák